Jak vznášedlo funguje

Vznášedlo patří mezi nejneobvyklejší vozidla, která můžete spatřit. Pohybuje se na vzduchovém polštáři z mírně stlačeného vzduchu, díky kterému snadno překonává lehké nerovnosti a překážky. Díky tomu, že se vznášedlo pohybuje pouze po vzduchu a země se prakticky nedotýká, nezáleží na tom, po jakém povrchu pluje. Může jezdit po písku, asfaltu i po vodě, problém pro něj nejsou ani bažiny a sníh. Patří tedy do skupiny obojživelníků. Protože vzduch pod vznášedlem se nemění, při přejezdu mezi rozdílnými povrchy (např. mezi písečnou pláží a vodou) není poznat žádný rozdíl. Dynamika vznášedla je bližší letadlům než lodím a automobilům.

Vzduchový polštář

Vznášedlo pluje na polštáři vzduchu, který je naháněn vrtulí pod plavidlo. Po nastartování se vznášedlo nadzdvihne a je připraveno k jízdě. Velikost zdvihu se pohybuje od 15 cm u nejmenších osobních vznášedel až po 2,8 metru u velkých dopravních strojů. Vzduchová kapsa pod vznášedlem je obklopena pláštěm, aby vzduch zpod vznášedla neunikal. Provedení pláště se liší, může být buď ve tvaru kompaktního vaku nebo může být rozdělen na jednotlivé buňky – tzv. segmenty. Většina profesionálních vznášedel využívá segmentovaný plášť, protože každý díl se při průjezdu přes nerovnosti odchyluje zvlášť. To je velmi výhodné, protože vznášedlo tím ztrácí jen velmi malé množství vzduchu.

Pohyb vznášedla

Po nadzdvihnutí se vznášedlo může pohybovat vpřed. To musí zajistit oddělený pohon vzduchu, který vznášedlo posouvá. U mnoha plavidel se pro pohyb používá samostaný motor, některé však mají jen jeden motor pro obě funkce – tedy pro vhánění vzduchu pod vznášedlo a zároveň pro pohyb vpřed. V tomto případě je proud vzduchu rozdělen vrtulí, která jeho část žene pod vznášedlo kvůli nadnášení, zatímco většina vzduchu je využita pro pohyb vznášedla.

Řízení vznášedla

Řízení vznášedla je prováděno pomocí systému kormidel, která jsou umístěna za vrtulí. Tato kormidla jsou ovládána pilotem pomocí řidítek. Další možností, jak výrazně upravit pohyb vznášedla, je přenášení tělesné váhy. Vznášedla HTI nabízejí také patentovaný systém řízení - zpětný tah. Ten umožňuje řidiči otočit plavidlo za jízdy, vznášet se na místě a také rychle zabrzdit, což je nezbytné zejména na ledě.

K čemu se vznášedla používají?

Vznášedlo je tak mnohostranný dopravní prostředek, že existuje nespočet možností, ke kterým se dá využít. Obvykle se používá na místech jinak nedostupných. Díky jedinečné schopnosti bezpečného přístupu do oblastí, kam se žádný jiný zachranářský dopravní postředek nedostane, se vznášedla používají také v různých záchranných případech. Vznášedlo je vhodné mimo jiné pro:

• prozkoumávání velkého množství mělkých a úzkých vodních cest, na která se nelze dostat lodí
• záchranné práce na nebezpečných vodách, ledu, sněhu, blátě, pouštích, mělčinách, mokřinách, močálech, bažinách nebo zaplavených oblastech
• dopravu v oblastech citlivých na životní prostředí
• rybaření, včetně rybaření na ledě
• přechod ze země na vodu i v místech, kde nejsou doky
• armádní služby
• návrat potapěčských týmů
• záchranu ptáků z kalových rybníku u důlních míst
• propagaci ve filmu a v televizi
• průzkumné práce
• přesun těžkých nákladů přes nesnadný povrch
• čištění ropných skvrn
• zácharanné operace na řekách, jezerech a oceánech na ledu, prudkých vodách a bažinách
• pátrácí a záchranné mise při povodních
• záchranné práce při leteckých nehodách

Jak rychle dokáže vznášedlo jet?

Rychlost vznášedla se mění v závislosti na povrchu terénu a na počasí, průměrná rychlost dosahuje 56 km/h. Rychleji jede na ledě nebo po větru, pomalejší je na hustém trávníku nebo hrbolatém povrchu. Maximální rychlosti 112 km/h dosahuje především na ledu.

Co je to vznášedlo?

Vznášedlo je dopravní prostředek, které létá nízko nad zemským povrchem na vzduchovém polštáři. Je poháněno motorem, který umožňuje jak udržení vznášedla nad zemí, tak rychlý pohyb vpřed nebo vzad při zpětném chodu. Vznášedlo se při pohybu nedotýká země, a proto je předurčeno pro práce v náročném terénu, jako jsou například bažiny. Může plout na většině povrchů, stejně jako mezi těmito povrchy libovolně přejíždět (např. mezi břehem a vodou), čímž se řadí mezi skupiny obojživelníků.